Non-stop Agility Cup - 20. -21.7. 2013 Dobříš

22.07.2013 12:46

Tentokrát to bude docela dlouhé, tak pokud nemáte dost času, číst ani nezačínejte.

O víkendu 20. - 21.7. 2013 jsme vyrazili na Non-stop Agility cup do Dobříše. Závodil jen Alfík. Dorka si totiž začátkem července strhla celý drápek na přední noze. Hojí se to strašně pomalu a na žádné velké běhání to není. Celé lůžko drápku je venku a rána se snadno rozedře a krvácí. Dorka to vůbec neregistruje, je to tvrďák, ale procházky musí absolvovat s botičkou a na flexině. Už po pár dnech z toho byla značně otrávená a to ji pár dalších týdnů na flexině teprve čeká. Navíc k tomu předminulý týden začala hárat. Nemohla si to naplánovat lépe. Doteď si to odbyla vždycky v zimě nebo brzy z jara, léto je snad úplně nejhorší. Jsme pořád venku, dveře do baráku neustále dokořán a plot samozřejmě stále nemáme. Nápadníci tak mají volný přístup a já musím být pořád ve střehu. Ty nejlepší dny vycházely přesně na víkend, takže jsem ji do Dobříše ani nebrala. Měla jsem z toho hrůzu, hlídal Víťa, ale zdá se, že to zvládli. Akorát já z toho teď mám strašně špatné svědomí, protože Dorka byla skoro celý víkend zavřená doma a prokňourala dva dny u dveří. Tento týden jí to vynahradím.

A teď zpátky k závodům. Pískala finská rozhodčí Sari Mikkilä a její parkury byly báječné. Prostorné s přiměřenou technikou a svižné. Opravdu se mi líbilo všechno, co za víkend postavila. Umělý povrch hřiště pěkně pružný, superrovný a neklouzavý. Atmosféra byla zdravě soutěživá, podporovaná komentováním běhů a fanděním přihlížejících návštěvníků. Organizace taky bez vážných nedostatků. Po této stránce to byla perfektně připravená akce, bohužel jsem si to přes všechna tato pozitiva moc neužila, bylo totiž DĚSNĚ VEDRO.

Já, prosincové dítě, milovník mrazivých dní a procházek v dešti, jsem celý víkend na rozpáleném stadionu doslova protrpěla. Tartanová dráha okolo hřiště, černá guma na zónovkách, umělá tráva prosypaná černým gumovým granulátem, to vše pohlcovalo teplo a vydávalo jej zpět s ještě větší intenzitou. Ani ve stínu stanu to nebylo o moc lepší. Viditelně vedro bylo i Alfíkovi, pohled na překážky ho samozřejmě vybudil na nejvyšší otáčky a makal na 100%, ale chvílema jsem o něj měla i strach. Přivedlo mě to k myšlence, jaké fanatické závisláky z těch našich psů děláme, ale to by bylo na jiný článek.

Až na to vedro, se mi s Alfíkem běhalo báječně. Určitě to bylo i tím, že jsem měla jen jednoho psa, bylo tak dost času na přípravu před během i odměnu po něm. Asi budu jezdit na závody jen s jedním častěji. V sobotu se nám povedlo čistě hned úvodní agility a bylo z toho krásné 3. místo. Zkouška A2 taky čistě a 1. místo. Sobotní jumping se nepovedl vůbec, ale Alfík za to nemohl. Už se mi asi zavařil mozeček a zapomněla jsem na dvě překážky. Vše zachráněno na poslední chvíli, ale u té první z toho byla tyčka a u té druhé odmítnutí. Večerní paralelní závod jsme bojkotovali, byli jsme už pěkně uvaření a doma čekala Dorinka. Neděle už tak úspěšná nebyla. Úvodní jumping diskvalifikace hned v úvodní sekvenci, kdy mi Alfík strčil nos do tunelu mimo pořadí. Budiž mu to odpuštěno, měl ho nastražený v pravo a zbytek parkuru prosvištěl naprosto ukázkově. Zkouška A2 1. místo s jednou tyčkou, ale zase zvládl těžký náběh do slalomu na kterém se vysekalo hodně soupeřů. Pak už zbývalo jen finále, do kterého jsme se kvalifikovali sobotními běhy. Běh se nám bohužel taky nepovedl, opět diskvalifice v úvodní sekvenci. Tunel byl přitažlivější než kladina, měla jsem to lépe pořešit. 

Celý víkend nám dělala společnost naše stájová kolegyně   Katka s Honey  , které jely jako náhradnice za Dorinku. Dařilo se jim taky, dvě splněné zkoušky MA1 a vítězství ve finále jim uteklo o jednu skočenou zónu na áčku. Nutno podotknout, že já jsem Honey skočit áčko ještě nikdy neviděla, škoda. No a já si příště start na dvoudenních závodech v letních měsících hodně rozmyslím. Když se počasí náhodou rozhodne tvářit opravdu letně, je to pro mě spíše utrpení než radost.

Fotky: Klára Baštýřová