1. Trojzkoušky u Agiholek - 26.10. 2013 Praha 4 - Kateřinky

Ve čtvrtek na mě sednul nějaký bacil. V pátek jsem to v práci doslova protrpěla a vážně jsem uvažovala, že v sobotu nikam nepojedu. Bylo mi ale líto nechat propadnout startovné, takže jsem se nadopovala všemožnýma bobulema, a doufala, že se do rána trochu zmátořím. Bobule moc nezabraly, ale prezence dvojek byla naštěstí až na jedenáctou, tak jsem se stihla i trochu vyspat a zmobilizovat, a jelo se.

Ve dvojkách nastoupil Alfík. Je to už víc jak měsíc, co byl naposledy na závodech. Tréninkům jsme kvůli zranění taky moc času nevěnovali, takže jsem logicky čekala splašeného, nevnímajícího foxodlaka a jela si spíš potrénovat zónovky. Někdo mi ale asi psíka vyměnil, protože Alfík běhal naprosto úžasně. Já byla nejslabším článkem. S virózou a teplotou se moc dobře nesprintuje. Nohy mi dřevěněly a přes ucpaný nos jsem nemohla pořádně dýchat. Dobíhavost ve všech kategoriích byla dost mizerná, tratě paní rozhodčí Jitky Marouškové byly nečekaně zrádné. Proto je mi doteď záhadou, jak jsme mohli všechny tři zkoušky doběhnout. První dvě dokonce čistě na 1. místě. V té třetí nám bohužel spadla jedna lať, ale v součtu jsme i tak brali jasné 1. místo, prostě pohádka. 

Ve trojkách s Dorkou už to bylo horší. Obtížnost tatí gradovala a mně se výrazně přitížilo. Nohy zdřevěněly ještě více a dokázala jsem myslet akorát na to, jak se doma natáhnu do postele. Dorku jsem tak na parkuru dostatečně nepodpořila a ona to pak flákala taky. Doběhly jsme jen druhou zkoušku s chybou ve slalomu, kdy se nevešla do druhé tyčky. Ostatní zkoušky diskvalifikace, tož jsme alespoň pořádně potrénovali zónu na kladině.

Následující dva dny volna se místo plánovaného výletování nesly v duchu domácího kurýrování. Z dlouhé chvíle jsem po delší době zase překreslovala parkury.

Foto: LONDONSBRANDY.CZ