Inov-8 Kros Bučiny - 13.10. 2018 Černé Voděrady

Na tenhle závod Krosového poháru jsem se těšila už od jara. Podzim miluju a Voděradské Bučiny patří k mým oblíbeným místům. Celý den se ale nevyvíjel úplně podle plánu a domů jsem odjížděla docela naštvaná. S odstupem nakonec musím uznat, že jsem si to užila. Krásná a členitá trasa, slunečné počasí a se svým výsledkem jsem taky spokojena.

 

Tak tedy pojďme pěkně od začátku. Ráno vyrážím směr Černé Voděrady. Po deseti kilometrech mi začnou červeně blikat kontrolky na autě. Studuji manuál a zjišťuji, že autíčko si žádá dolít chladící kapalinu. Naštěstí od posledního incidentu všechno vozím sebou. Dolívám tedy chladič a pokračuji dál. Časová rezerva v tahu a mám to tak tak na prezenci. Za Ondřejovem zrada. Silnice přes Zvánovice uzavřena. Rychle hledám objížďku a proplétám se přes Struhařov a Jevany. Přijíždím dost vystresovaná a pozdě. Prezence naštěstí ještě běží. Jdu venčit psy a proklusávám začátek trasy. Značení zřetelné, vše se zdá v pohodě. Trochu mě to uklidnilo. Připravím se na běh a jdu si stoupnout do fronty na záchod. Ta ubíhá tak pomalu, že málem propásnu start.

 

V jedenáct je odstartováno. Pořád bojuji s nachlazením, takže první kilometr jde dost ztuha, ale držím se čelní skupinky. Jak se tělo zahřálo rýma povolila a běží se mi skvěle. A pak to začalo! Někde zhruba na druhém kilometru (v mapě označeno černým křížkem) stojí u stromu dívčina v oranžovém triku organizátora a posílá VŠECHNY závodníky z cesty ostře do leva  na uzoučkou odbočku do lesa. Divila jsem se, protože fáborky pokračovaly dál rovně, ale neposlechněte organizátora, prostě jsem si řekla asi změna trati. Po chvíli se lesní pěšina napojila na značený úsek, sleduji fáborky a užívám si seběh. Najednou zjišťujeme, že je něco špatně, protože na cestě před námi se na zemi objevila šipka z protisměru. Tady se naše skupinka běžců rozdělila. Někteří protisměrnou šipku neřešili a běželi dál podle fáborků dolů do leva (modrá šipka). Co se s nimi dělo dál, ví jen Bůh a veverky. Pravděpodobně se na dalším křížení opět napojili na trasu i když u toho možná trochu bloudili, protože přiběhli z protisměru. Mě rychlý pohled do mapy řekl, že absolvovaný úsek se měl běžet až zpátky, najdu kudy se napojit na původní trasu, tedy po zpevněné cestě do leva (zelená šipka). Přidává se ke mně několik chlapů. Za chvíli jsme narazili na značky a bez nejmenších problémů jsem pak dokončila celou trať podle značení. Navíc jsme mohli naběhnout maximálně 500m a ztratili tak 2 minutky. Dá se předpokládat, že další skupinky závodníků se dělili podobně a někteří si tak celou trať výrazně zkrátili. Dobrá kontrola by byl průběh občerstvovací stanicí. Jsem přesvědčená, že část startovního pole ji úplně minula. 

 

V cíli pak nastal velký zmatek a zklamání. Závodnice, které běžně dobíhají za mnou jsou už dávno v cíli. Od startu jsem před nimi a cestou mě nikde nepředbíhali? Vydávám se tedy s pejsky na výklus po trati a zjišťuji, že ona osoba nás poslala do leva úplně jinde. Skutečně plánovaná odbočka byla za křížením se žlutou turistickou trasou, tam kde se oddělovala trasa dlouhá (ta byla mimochodem jiná než uvádí propozice). Vše široké lesní cesty a krásně značené. Nevím, zda to byla záměrná změna proti plánované trase, jen špatně označená, nebo se někdo opravdu spletl, každopádně se tím pokazil celý závod. Přicházím zpátky a rozmlouvám s několika závodnicemi. Pak jdu mrknout na výsledkovou listinu a nestačím se divit. Závodnice, které mi do očí tvrdily jak strašně bloudily a naběhaly 11km, jsou ve výsledcích o 10min přede mnou, přesto, že běžně dobíhají i 10 min po mě. To mě trošku vytočilo a odjíždím domů ještě před vyhlášením.

 

Závodníci za nedodržení tratě samozřejmě nemůžou. Všichni běželi tam, kam je organizátor sám poslal a pak už to bylo jen o tom, kdo se jak rozhodnul. Jenže nepřiznat, že jsem to měl kratší, mi přijde dost nefér. Pokud se pletu, svůj tréninkový plán si dejte patentovat, protože takové zlepšení by vám záviděl i Mohamed Farah.