Adámek - dva roky

Dlouho tu nebylo nic o Adámkovi. Byla by ale škoda opomenout jeho jubileum, tak tedy 16. 3. 2017 oslavil  Pan důlžitý druhé narozeniny. Přijela babička Ivana, dostal kočičí dort a Duplo a užíval si pozornosti všech, to ostatně dělá neustále. Už to není voňavé, roztomilé miminko, ale smrdutý egoistický chlapeček. Nesmím sedět na židli, protože tam sedí plyšák lemur. Nesmím sedět na gauči, protože tam má Adámek kancelář a nesmím sedět ani na zemi, protože tam Áďa cvičí. Nesmím chodit do špajzu, protože tam parkuje motorka a celý den musím chodit s cedníkem na hlavě a ve slunečních brýlích. Když se chci oblíknout, musím to zvládnout jednou rukou, protože tu druhou okupuje ON. A věřte, kalhoty jsou celkem fuška. Není divu, že po takovém dni už nemám sílu ani na psaní. 

S rozvojem řeči přichází naprosto nesmyslné požadavky jejichž nesplnění je trestáno ukrutným řevem. V rámci rozvoje kreativity se snažím jeho nápady podporovat, ale když chce lít limonádu do klávesnice nebo jít do obchodu jen ve slipech a bosky, to už nerozdýchám ani já. Mluví už krásně. Bohužel pro mě, mu rozumí i cizí lidi a občas se ve společnosti pěkně zapotím. Tuhle v obchodě u pokladny při placení prohlásil: "Mami, seš pokakaná, běž se umýt". Jednou mu to vrátím.