Běžkovaná

Bílá zima je zpátky, po dlouhé době se k tomu dnes ukázalo sluníčko, takže jsem využila skvělých podmínek a vyrazila s hafanama na běžkách. Moc sehraní zatím nejsme, kdybych chtěla spočítat kolikrát jsem se válela na zemi, nestačily by mi prsty. Afík táhne jen místy a výhradně na obojku, jakmile ho přepnu na postroj, je z něj beránek a nechce se do toho opřít. Když táhne, stíhá u toho vyčuchávat stopičky, takže se občas zcela neočekávaně a bleskově vrhne mimo stopu a mě, vratce stojící na pekelných prkýnkách a přivázanou na druhém konci vodítka, strhne sebou. Dorku nechávám zatím běhat volně ovšem ona toho volna moc nevyužívá. Pohupující se lyže jsou pro ni naprosto neodolatelné a větší část cesty se je snažila chytat, což se jí několikrát i povedlo. Já v takovém případě skončím opět na zemi neboť jedna chycená lyže se zastaví zatímco ta druhá uhání dál. Dalším důvodem k pádu je zatáčka, hluboký sníh, zamotané vodítko nebo obyčejná ztráta rovnováhy. Pád je taky jediný způsob brždění, který prozatím na běžkách zvládám, takže jakýkoli větší kopeček znamená několik držkometů. Zkrátka jsme taková komická trojka, ale baví mě to a psi jsou po takovém dvouhodinovém okruhu zalezlí v pelechu až do večera. Takže běžkám zdar, zítra jdeme zas.