CANICROSS versus AGILITY

O víkendu jsme si dali zase pěkně do těla. Teda hlavně já a Alfík.

V sobotu 28.5.2011 jsme měli premiéru na canicrossových závodech. Moc natrénováno nemáme, takže jsem to brala jako zkušenost a počítala s posledním místem. Ženy měly samostatnou kategorii a na startu se nás objevilo 10. Závodnice vybíhaly na trať po 30s intervalech. Běželo se cca 4,2 km po polních a lesních cestách kolem rybníka v Libohošti. Alfík běžel fakt parádně, ani jsem to nečekala, jednou jedinkrát se začuchal, ale stačilo na něj houknout a valilo se dál, celou cestu táhnul a ani jsem ho nemusela pobízet, asi ho naspídovali předbíhající psi. Takže první velké překvapaní, doběhli jsme a neumřeli při tom. Druhé velké překvapení se odehrálo při vyhlašování, my jsme totiž NEBYLI POSLENÍ, ba ani předposlední ani předpředposlední.....fajn fajn už kočím doběhli jsme na 6.místě. Ztráta na vítěze cca 4 minuty, což je pořádný ranec, ale nejsme žádní běžci, takže já jsem s výsledkem maximálně spokojená.

V neděli 29.5.2011 jsme pak jeli s divišovskýma agiliťákama na neoficiální závody agility do Měchenic. Počasí bylo slunečné a horká až moc, ale kousek stínu se tam našel, takže jsme to přežili bez úžehu. Závody se myslím moc povedly a všichni si to náležitě užili. Výkony obecně nic moc, ale i tak naše výprava vezla domů pár medailí. Jediné mínus celého dne byla kvalita překážek, hlavně tedy zónovek. Vibrující kladina připomínala spíše vstup do kurníku, vysokánské lišty o které rychlí psi doslova zakopávali. Áčko se pod větším psem taky pěkně prohýbalo, ale nakonec to všichni přežili ve zdraví. Až na tento technický nedostatek se mi v Měchenicích líbilo a organizátorům patří dík za uspořádání prima závodů a pěkné ceny. Vyhlašoval se pouze součet za agility a jumping, Alfík byl ve své kategorii sám, takže stačilo doběhnout, což se v obou bězích podařilo, čili 1.místo.