Cesta za zlatem

Tentokrát se hlásíme dříve než po měsíci. Malý Gazda si drží celkem pravidelný režim. Po obědě tři až čtyři hoďky chrní, takže matka má čas i na něco jiného než obsluhovat jeho Veličenstvo. Díky za to a rychle to ťukám do dřeva, aby to vydrželo...ťuk...ťuk....ťuk.

Hafani se mají báječně. Myslím, že prožívají nejspokojenější období svého života. Dokonce jsem letos ani nemusela psát další epizodu Fox Wars. V podstatě nonstop je s nimi někdo doma, každý den na procházce v lese a na zahradě do nekonečna házíme míčky. Když je hezky, opalují se oba skoro celý den na terase a dokonce i Alfík se naučil občas si pěkně zalenošit. Sem tam ale přeci jen vyrazíme i na nějakou akcičku jako zrovna v sobotu 30. 5. 2015, kdy se v Kamberku konal druhý ročník pochodu Cesta za zlatem. 

Letos jsem si s kočárem a nevyzpytatelným pasažérem troufla jen na  střední trasu  cca 12 km. Kupodivu vše proběhlo naprosto hladce, Adámek to celé prospal. Cesta vedla hodně po silnici, ale vynahradil to úsek kolem rybníka Louňov, opravdu nádherné místo. My si udělali odbočku ještě k rybníku Býkovickému a pak už jen výšlap na Malý Blaník. Na zpáteční cestě jsme trochu zmokli, ale než jsme dorazili do cíle, svítilo už zase sluníčko. Pár úseků se tedy ukázalo pro kočár dost špatně sjízdných. Problém nebyly kameny ani kořeny při cestě na Malý Blaník, jak upozorňoval při startu organizátor, ale neposekaná tráva na naučné stezce a traktorem vyjetá kolej v řepkovém poli... To projet opravdu nešlo, takže jsem musela obcházet a nakonec z toho bylo kilometrů 15. Závěrečné rýžování dopadlo 1:1. Ze dvou zlatinek se mi podařilo ulovit jen jednu, druhá nejspíš skončila v propadlišti kádě. Synchronizace pohybů ale byla daleko lepší než loni, příště už ze mě bude profík. 

Jediný černý puntík toho dne má Dorka, která se v nestřežené chvíli nastěhovala Adámkovi do autosedačky a vytřela si do ní svůj mokrý a zablácený kožich, grrrr.