Deset měsíců

Desátý měsíc utekl díky Vánocům jak voda a Adámek má za sebou své první kulatiny. Zase nám kousek povyrostl, měří 75,5 cm a váží 8,9 kg. Většinu dne už tráví ve vertikální poloze. Chodí kolem nábytku, tlačí před sebou věci a stojí jen s lehkým držením za jednu ruku. Intenzivně objevuje svět, učí se, chápe pár slov a vysílá morseovkou. Obvyklý proslov zní asi jako "tatata tá táá tatata" nebo "dade tete babebůůů". Celý den po něm uklízím vykramařené šuplíky a skříňky, které si sám otvírá a hlídám, aby něco nespolknul. Zdá se to jako snadný úkol, ale opak je pravdou, a tak náš malý slídil už ochutnal mimo jiné psí granuli, syrovou cibuli, slupku z brambor, mouchu a slunéčko sedmitečné. Alespoň v noci teď spíme klidně, máme čerstvě prořezané jedničky nahoře, uvidíme, kdy to zase vypukne.

No a psiska... Čím více času s nimi trávím, tím více mě překvapuje, co je to ten foxteriér vlastně zač. Poslední tři až čtyři schody se dolů zásadně skáčou, i přes to, že si skoro pokaždé namelou tlamu. Nahoru se o ně zase  pravidelně zakopává. Když se rozhodnou někam jít, nezáleží na tom, co jim stojí v cestě. Ať je to stavebnice, kočár, dítě, víko od krabice, prostě si prorazí tu nejkratší cestu. Doufám, že jednou budu mít i normálního psa, který mi neobrátí obyvák vzhůru nohama, když se jde do kuchyně napít.