Fox Wars - Epizoda V. - Impérium vrací úder

Už to vypadalo, že přichází jaro. V sobotu bylo nádherně, sluníčko hřálo, sníh roztál, kaluže vyschly, ptáci radostně prozpěvovali, na záhonu začaly opatrně vykukovat sněženky. Po dlouhé době jsem se móc těšila na nedělní trénink domluvený u Jitky. A zase prd, v neděli ráno se probudím, venku chumelenice a všude bílo.

To nicnedělání už foxíkům leze trochu dost na mozek a já se z nich za chvíli zblázním.... Na páteční procházce jsem měla pocit, že jdu sama, jen občas se kolem mě mihly jakési dva rozmazané fleky. Na přivolání sice krásně přibíhali, ale na vypouštěcí povel raketově mizeli v dáli, tož co s nima. Abych je udržela v rozumné vzdálenosti, musela bych přivolávat každé dvě vteřiny a zkrmit u toho tak dvě kila pamlsků, tož jsem se na ně vybodla a nechala je ať si jednou hlídají oni mě. Domů jsme se vráli kupodivu všichni a bez úhony, ale už by to chtělo je pořádně zaměstnat.

A to nemůžu říct, že neděláme vůbec nic, každodenní procházka lesem, doma nekonečné házení míčků a taky každý den cvičíme na klikr nejrůznější ptákoviny. Sem tam vyrazíme i na cvičák, ale terén není optimální, takže běháme jen kratičké sekvence. S láskou vzpomínám na loňskou zimu, kdy jsme každý den řádili na běžkách a foxlata měla "low energy level". Dorce se navíc blíží závodní premiéra a absence pořádného tréninku mě začíná dost znervózňovat, halelůůůůůůůůůjááááááááááá.