Hárání

Tak máme to za sebou, Dorky hárání je v poslední, pro okolí už neatraktivní fázi, takže jej snad můžu považovat za zdárně přečkané. Ani to nebyla taková hrůza. Možná napoprvé cizím psům ještě tolik nevoní, páč Divišovští smetáci a ometáci háravku vůbec nezaznamenali. Je mi to trochu podezřelé, když se hárá u sousedů, vysedávají tam ve dne v noci, takže buď mám doma oslíka nebo má Alfík svůj rajón fakt pořádně označený.

V únoru jsem začala chodit na cvičák do Vlašimi. Původní záměr byl, aby se Dorka naučila vnímat i mezi psy, kvůli hárání ji ovšem už tři týdny zastupuje Alfík. Jde mu to tak všelijak.... O přesnosti provedení se nedá hovořit a taky by mohl občas trochu zmlknout, ale na povely reaguje dobře, zvládá odložení v řadě mezi psy s postupným přivoláváním a nikoho nežere, takže úspěch. Aspoň jsem si vyzkoušela jak to ve Vlašimi chodí a jsem dost skeptická ohledně výcviku Dorky. Cvičí se fakt hodinu v kuse, chůze u nohy a polohy jsou někdy otravné už i pro mě natož pro nedočkavého foxe. Dorince bych to cvičení nerada zhnusila, takže holt asi budem často odcházet. No jsem na ni zvědavá, doma zvládá krásně polohy, odložení a jako aportek přinese v podstatě cokoli (nejradši ovšem kus zaječí nohy či srnčí lebku, kterou sama najde někde v lese). Jak se ale dostane do nového prostředí nebo mezi psy, panička ji absolutně nezajímá a furt by někde šmejdila.

V agility už jsme taky pokročili. Částečně se podařilo fixovat ji na hračku, není do ní tak zažraná jako Alf, ale pokrok tu je a velký. V nácviku překážek jsem začla se slalomem a krátké kombinace skoček a tunelu.