Jeden měsíc

Dneska má Adámek za sebou přesně 1 měsíc života a já si pomalu zvykám na oslovení "maminko". Mateřská je teda pěkná pakárna. Celý den nedělám v podstatě nic jiného než pravidelný kolotoč přebalit, nakojit, pohuštat a uspat. Už aby to trochu povyrostlo a byla nějaká interakce. Alespoň, že v noci nás nechá celkem vyspat, ale bůh ví, jak dlouho to tak vydrží, že. 

Počasí už je konečně vysloveně jarní a Adámkovi se venku líbí. Nejdřív dlouho kouká do nebíčka a pak spokojeně usne. Pejskové se tak dostanou ven celkem často. Na rady jiných maminek jsme pořídili pořádný koráb a zvládáme tak i pár terénních tras. Jediná velká starost je teď s Víťou. Na fotbale si poranil koleno, chodí o berlích a já tak mám na opečovávání kousky rovnou dva. Je to napytel hlavně kvůli tomu, že máme na baráku rozdělané snad skoro všechno, venku i uvnitř, a práce stojí. Nejvíc mě štve nedodělaná terasa, která je už od podzimu ve fázi asi metrového příkopu kolem celého domu, takže dostat se ven s kočárem je docela fuška. Přepečlivý Víťa ovšem tvrdošíjně trvá na tom, že si to udělá všechno sám, takže holt nezbývá než čekat a vydržet to.  

Pro zlepšení nálady jsem přihlásila první závody. Za měsíc vyrazíme na Kácovský tuplák 1, huráááá. Asi by to chtělo začít trénovat........