Jeden rok a kousek

Tak a měsíční příspěvky už psát nebudu. Život s Adámkem je čím dál "výživnější", a já na to nemám čas, energii a bohužel ani mozkovou kapacitu. Ano ano, je to tak, obětí mateřství se stává hlavně mozek. Jsem teď specialista na ksichtíky, infantilní písně a říkadla. Mou hlavní činností je nepřetržitý dozor. Aby něco nerozbil, aby něco nespolknul, aby někam nespadl. Jakmile se na chvíli věnuji něčemu jinému, už zametám střepy z rozbitého hrnku, z pusy páčím víčko z krému nebo foukám kolosální bouli na hlavě a tak podobně. 

Zatímco já mentálně hybernuji, Adámek je každým dnem šikovnější a odvážnější. Dělá první krůčky bez opory. Doma už se vydává i na delší výpravy a přenáší u toho věci. K jeho nejoblíbenějším činnostem patří nakupování a kramaření venku na našem malém staveništi. Pořád na všechno ukazuje a já zjišťuji, kolik věcí, které denně vídám, vlastně neumím pojmenovat. Asi budu muset po večerech studovat slovník. Zuby máme pořád jen čtyři, ale dvojky nahoře jsou už na cestě. Noci jsou kupodivu klidné. Ráno se budí kolem osmé a občas dokonce prospí celou noc v kuse, jak slastné. 

Jeden rok jsme oslavili decentně doma. Babička upekla krásný dort, který prý nebyl k jídlu. Ochutnat jsme ho museli, ale opravdu nakonec skončil v koši. Dorka na to ovšem měla jiný názor a v nestřežené chvíli se nacpala dokulata. Profuněla celou noc, ráno byla naštěstí zase placatá.

Na rajče jsem přidala pár nových fotek: Adámek, nové začínají tady a velikonoční dovolená v Nových Hradech.