Konec lenošení
Teda ne že bychom se až doteď jen flákali, ale bylo to takové domácké. Tento víkend jsem vyrazila s Dorkou poprvé na cvičák a s oběma na coursing. Takže pěkně popořádku.
Dorinka už nehárá, takže mohla v sobotu absolvovat svou první hodinu na cvičáku ve Vlašimi. Dorka má od samého začátku problém vnímat mě v přítomnosti jiných psů, takže hlavním cílem je otrkat ji v rušném prostředí. Madam ale překvapila, měla jsem pocit, že mám sebou úplně cizího psa. S ostatními účastníky se na začátku trochu očuchala a pak si jich ani nevšimla. Cvičila taky celkem pěkně, i když na můj vkus trochu otráveně. Absolutně ji chybí ten drive a nadšení, které by Alfík mohl rozdávat, ale aspoň u toho cvičení neřve, neskáče, nedělá piruetky a celkově provádí vše s naprostým klidem. Mám pocit, že složení nějaké té zkoušky je s Dorkou mnohem míň v nedohlednu než s Alfem......
V neděli jsem s foxlaty vycestovala na trénink coursingu do Ledčic u Mělníka. Už celý týden je naprosto perfektní počasí, takže jsem se těšila jak se budem slunit a k tomu se psíci trochu proběhnou. V Ledčicích ovšem permanentně fučel ledový vítr, takže celý den venku vydrželi opravdu jen ti nejotužilejší a většina osazenstva se schovávala v autech. Slunění se tedy nekonalo ale hafani se proběhli opravdu pořádně. Do našeho prvního běhu zbývalo spoustu času, tak jsme vyrazili na procházku a oni si udělali takový soukromý coursing grrrrr. Z Ledčic vede naučná stezka až na Říp, cesta byla lemovaná nekonečným lánem kukuřičného strniště. Psíci na volno, vlnili se kolem mě, pohodička a najednou nám přes cestu přeběhl zajíc. Nic strašného, oba jsou celkem v pohodě odvolatelní, při nejhorším se vrací, když kořist ztratí z dohledu, jenže to jsem nevěděla, že to strniště je zajíci doslova poseté. Jak vběhli na pole, začali je před sebou plašit a každých 10m vyběhl nový zajíc. To už bylo na moje foxíky moc. Pádili pryč, jen se za nimi prášilo a nevěděli, za kterým zajochem běžet dřív. Alfa jsem uřvala ještě než zaběhl za obzor, zato Dorka byla jak smyslů zbavená a zmizela někde v dáli. Alfa jsem zapla na vodítko a vyběhla nahoru na kopec, abych měla rozhled, ale mrcha už byla v tahu. Nezbývalo nic než čekat. Vrátila se tak za 5 min, i cestou zpátky před ní furt startovali ti zatracení zajíci, ale nakonec nabrala správný směr a přišla až ke mě.
Coursing už se nesl v poklidném duchu. Alf první běh klasika, hned v první levotočivé zatáčce střapec ztratil. Vypadalo to, že to jako obvykle vzdá a vrátí se ke mě, ale nakonec se znovu chytil a doběhl to krásně, pašák. O přestávce běhali štěňátka, Dorka měla takovou prodlouženou rovinku s jednou mírnou zatáčkou. Naprosto bez váhání si doběhla pro střapeček s kůžičkou, takže příště už zkusíme něco delšího. Alf druhý běh, zvládl s jedním malým zaváháním, kdy ho prudká pravotočivá zatáčka vynesla mimo trať, ztratil trochu nohy, ale nevzdal to. No vypadá to, že Alfík konečně pochopil o co v coursingu jde a tratě dobíhá, takže velká spokojenost a už se těším na příště. Śkoda jen, že kvůli dvěma několikavteřinovým běhům musíme jezdit tak daleko, okolí Benešova je coursingově totálně mrtvé.
