Moravskoslezský pohár II. - Větřkovice
To byl zase nápad. Uplynulý víkend jsem trávila u rodičů ve Frýdku-Místku, nedaleko se konaly agi závody, takže od myšlenky nebylo daleko k činu a v sobotu 23.6. 2012 jsem s hafanama vyrazila na Moravskoslezský pohár II. do Agikempu ve Větřkovicích.
Areál je to krásný, uprostřed lesů, rybník nadohled, velký plac, slušné zázemí. Zdálo by se idylka, jenže........ Hned ráno u prezence seděla pěkně protivná paní, nízký počet startujících (jen něco málo přes 40) pořadatele ukolébal k pomalejšímu tempu a ceny byly doslova ubohé. Jeden pytlíček psích pamlsků a diplom na čtvrtce papíru. Dokonce ani za agility se nedávaly žádné poháry ani medaile. U diplomu oceňuji originalitu, kdy na každém byl natištěn nákres pakruru, který se běžel, ale bez laminace jsem domů dovezla akorát dva pomačkané cáry. To vše by se dalo vyvážit pěknými svižnými parkury, které stavěl pan rozhodčí Petr Noga, ale to ještě není vše. Skokové překážky vypadaly na první pohled krásně bytelně s dvoubarevnýma širokýma laťkama. Ovšem na druhý pohled bylo jasně vidět, že tyčky jsou prohnuté a pořadatelé je na stojany umisťovali pečlivě tou vydutou stranou nahoru. Alfíkovi, který stejně skáče 10cm nad a 1m před to bylo celkem jedno a podával standartní výkony, ale Dorinka zavadila téměř o každou druhou skočku a každá třetí i spadla. Se středočeskou SPZkou a nezamaskovatelným pražským přízvukem jsem nechtěla moc prudit a radši držela hubu, nakonec podmínky byly pro všechny stejné, někteří psi se s tím vyrovnali někteří holt ne, ale do Větřkovic už se nejspíš nepodíváme.
No a jak jsme běhali. Úvoní jumping zvládla Dorka pěkně v tempu, bohužel 4 tyčky dole. Alfík dostal svůj oblíbený štěkací záchvat před slalomem a nakonec jsme se diskli třemi špatnými náběhy. Zkouška A1 bylo takové běhání dokolečka dokola, tentokrát dole "už jen" tři a poslední místo ze tří čili bedna. Alfík zvládl svoji zkoušku A2 moc hezky, bohužel jedna tyčka upadla a 3. místo. Na prvního čistého jsme měli náskok 7 vteřin na druhého dokonce 19, takže mě to zase trochu zamrzelo a podle mě už pan rozhodčí nastavil standartní časy až moc benevoletně. Závěrečné agility bylo hodně jednoduché, obtížnost byla dána středně těžkým náběhem do slalomu, vyosenou rovinkou a počtem skoků, v celém parkuru se šel tunel jen jednou. Dorka nezvládla slalom, ale tyčka už spadla jen jedna. Alfík parkurem prosvištěl celkem bez problémů, dvě shozené tyčky na bednu nestačily. Za odložení a zóny má ale jedničku, takže spokojenost.
No a perlička na závěr, můj zelenozelený stan se stal obětí invaze jakýchsi malinkatých černých broučků. Světlezelené části stanu byly během chvilky úplně obalené a nad stanem se vznášel snad tisícihlavý roj. Stín nestín, nezbylo než stan sbalit a smažit se na sluníčku.
