Norování I.

V neděli 27.3.2011 jsme s Dorkou absolvovali první nácvik norování na umělé noře ve Strojeticích. Žádný zázračný talent v ní není, ale na to, že noru i lišku viděla úplně poprvé v životě to nebylo špatné. 

Jedna liška byla v kleci venku a psi se na ni chodili učit štěkat. To nebyl problém, po kratším povzbuzení Dorka přilehla a štěkala a štěkala a štěkala. S norou už to bylo horší. Do vstupu samozřejmě poseroutka nechtěla, pustili ji teda vrchem hned před první kotel, tam si přes mřížku prohlídla lišku, ale v tom úzkém prostoru se jí spíš bála. Lišku teda poslali až do posledního kotle, Dorku zavřeli v prvním a já ji hlasem naváděla k pohybu vpřed. To bylo v pohodě, Dorka ani moc neváhala a posunovala se dopředu až k poslednímu kotli a na lišku jen čuměla a ani nepípla. Druhé kolo proběhlo podobně, do vstupu nechtěla, přes první kotel už tam vlezla sama, v pohodě docestovala až ke třetímu, ale tam už ji nechali zavřenou chvíli dýl, jestli se rozštěká. Já ji hecovala a ona fakt po chvíli začla štěkat, jenže k tomu začla i couvat, tak jsem ji zase musela hlasem navést zpátky, to už pak štěkat nezačla. Normistrem ale byla pochválena, na první seznámení a věk osm měsíců to prý nebylo špatné, tak uvidíme. Další nácvik je 10.4. tak asi pojedem znovu.

Pro mě osobně to norování nebylo nic radostného. Nutit psa vlézt do černé díry, když je evidentní, že se bojí a nechce se mu. K tomu chudáci vystresované lišky, které honí klackama z jednoho kotle do druhého a štěká na ně jeden pes za druhým.......Prostě žádný balzám na duši to nebyl, ale já to beru tak, že foxteriér je lovecké plemeno a norování patří k jeho základním dovednostem, pro které byl vyšlechtěn a bez ověřování dispozic k těmto vlastnostem to prostě nebude foxteriér, takže tak.