Osm měsíců

Osmý měsíc zase se zpožděním, nestíhám.....

Letos přijel na bílem koni místo Martina až Klement, ale stejně mohli kluci ještě chvíli počkat. Nedá se nic dělat, zima je tu. S každou vrstvou, kterou je potřeba oblíknout se naše odchody z domova prodlužují geometrickou řadou a toto roční období u mě ztrácí na oblíbenosti.

Náš malý Piditvor už má  8,4 kg, 71 cm a dává nám pěkně zabrat. Zvládá přelízat celkem velké překážky, staví se na nohy a celkově je z něj takový malý sebevražedník. Máme za sebou první bouli na hlavě, skřípnutou ruku do skříňky i do dveří, rozlitou psí misku s vodou, olíznutou záchodovou mísu a tak podobně.  U všeho musím asistovat a tudíž na nic jiného nemám čas.

Taky je konec klidnému spánku, začaly růst zuby. Za dvacet jedna prořvaných nocí jsou prořezané dva zuby, jedničky dole..... zbývá osmnáct dalších. Trojčlenku ještě umím, ale počet prořvaných nocí počítat radši nebudu, nejsem masochista.

Z domu se stává malé skladiště. Dítko totiž dneska potřebuje sedátko, houpátko, klekátko, chodítko, nosítko, skákátko, tulítko a já nevím co všechno ještě. Upřimně, většinu z těch nesmyslů nemáme, ale i tak je toho haraburdí prostě hodně. Zlatý pes v domě, neplatí to ovšem pro foxteriéry, tam je i jeden až moc. Jsou to strašní tvorové, kteří byli stvořeni k tomu, aby terorizovali všechny kolem sebe. Nemám teď moc prostoru stále upevňovovat takové ty "cviky běžného života", většinou řeším nějaký problém s dítětem a další ruce už bohužel nemám. Jeden by řekl, že za ty roky už by to mohli jako UMĚT. Foxteriér ale každou vaši slabinu využije k prospěchu svému a tak naši milí psíci zcela zapomněli že do dveří chodím první já, z auta se vystupuje až na povel, na žrádlo se čeká v klidu, vysavač a smeták se nehoní atd. Bezprizornějším článkem týmu je kupodibvu Dorka. Budu s tím už muset něco dělat, protože není dne, aby mě ti dva nerozčílili, tečka.