Sedm měsíců

Sedm měsíců jsme oslavili na Moravě u rodičů. Poklidné vysedávání u kávičky mi definitivně skončilo, naše malá Píďalka už leze po čtyřech. Svou nově nabytou dovednost každým dnem zdokonaluje a přidává na rychlosti. Přeleze už i deseticentimetrovou překážku, takže ohrádka z matrací přestala plnit svůj účel a na cestě už je pořádná ohrada. Z postýlky si dělá tělocvičnu a aby nepřepadl, museli jsme snížit dno rovnou o dvě patra. Taky máme za sebou první chorobu a nechal nás to teda sežrat se vším všudy. Obyčejná viróza s teplotou, ale jako správný chlap nejspíš skoro umíral. Už se "móóóc těším", až to bude něco horšího.

No a naše milá foxlata mi začínají lézt pěkně na nervy. Když jsem chodila do práce, byli zvyklí celý den spát a věnovala jsem se jim až večer. Teď jsem celý den doma a oni si mou pozornost vyžadují nonstop. Všude za mnou lezou, pletou se mi pod nohama, furt o ně někde zakopávám a neustále se dožadují nějaké akce. Nevím, co šňupou, ale chtěla bych to taky. V podstatě celý den nespí a zatímco já večer padám únavou, oni ve svém úsilí ani v nejmenším nepolevují. Dospělo to tak daleko, že je na celé odpoledne zavírám v jiné místnosti, aby byl od nich alespoň chvíli klid.