Už je to venku

Tentokrát jsem si dala se zápisem celkem na čas, důvod je víc než pořádný. Den D je totiž za námi. Náš dáreček byl rozbalen neplánovaně už 16.3., měl 3,3 kg, 49 cm a podle očekávání je to Adámek. Moc se omlouvám všem, kterým jsem nedala vědět. Bylo to trošku s komplikacemi a nebylo sil hledat v seznamech všechny kontakty. První dva týdny byly dost kruté, naštěstí mi na výpomoc přijela máma. Teď už funguju celkem normálně a zvládám i krátké prochajdy se psy. 

Miminko je relativně hodné, ale stejně je to fuška. Příroda to ale zařídila jasně. Chca, nechca, jakási vnitřní síla mě nutí pečovat o něj navzdory všem okolnostem. 

Foxlata ho přijala jako by k nám patřil odjakživa. Dorka by se o něj chtěla starat sama, má z toho i falešku jak blázen. Alfík ho zvědavě okukuje a překvapivě vůbec neprudí. Až si s prckem zažijeme nějaký pravidelný režim, vrhneme se zpátky do akce, už se na to strááááášně těším.